Pohádky

IRENA RIČLOVÁ - ŽIRAFÍ POHÁDKY

ŽIRAFA A DRACI

Každý dobře ví, že nejvyšším zvířetem na světě je žirafa. Nosí hlavu mezi mraky a na všechny ostatní se dívá z velké výšky.

Když si chcete popovídat s takovou žirafou, musíte hodně nahlas mluvit, aby vás tam nahoře vůbec slyšela. A proto není divu, že si žirafy nejčastěji povídají s jinými žirafami, ptáky a zvířátky, která umí lézt po stromech.

Každý podzim, když zežloutne listí, začnou se vzduchem prohánět papíroví draci. A to si potom žirafy povídají i s nimi. A představte si, že jedna žirafa měla podzim nejraději ze všech ročních období právě kvůli drakům.

V létě, když bylo krásně teplo, žirafka si říkala: "Už aby byl podzim, děti si udělají papírové draky a já si s nimi užiji spoustu legrace."

Jakmile podzim začal, byla žirafa na poli jako první a čekala, až někdo přijde s tím svým papírovým drakem. A za chvilku jich tu létala celá spousta. Někteří byli velcí, jiní malí, jedni strakatí a druzí jednobarevní, ale všichni měli dlouhé papírové ocasy.

Žirafka si povídala s draky o všem možném. Vyprávěla jim o létě a o rozkvetlých kytičkách, o zimě a bílém sněhu a také o jaru. Draci nic takového nikdy neviděli. A nejspíš ani neuvidí, protože papíroví draci se pouštějí jen na podzim.

Jak si tak povídali, žirafě kolem hlavy vlály dlouhé dračí ocasy a ona se na ně nemohla vynadívat, tak moc se jí líbily. Podívala se na svůj ocásek a povzdechla si,. Nebyl ani z daleka tak dlouhý a už vůbec ne tak barevný.

Napadlo ji, že by bylo krásné, mít také takový krásný ocas. Ale kde ho sehnat?

Odněkud zdola se ozýval veselý smích. To se děti radovaly, jak jim draci krásně létají. A v tom to žirafku napadlo.

Když děti umí udělat celého papírového draka, určitě budou umět udělat jenm dračí ocas. Sklonila proto hlavu dolů k dětem a poprosila jednu holčičku, jestli by jí udělala takový ocas, jaký má její drak.

Když holčička viděla, že žirafka o ocas opravdu moc stojí, souhlasila. Smotala svého draka a všichni tři se vypravili k holčičce domů. Protože se žirafa nevejde do žádného obyčejného bytu, musela zůstat venku a dívat se oknem. Holčička vytáhla ze šuplíku barevné papíry a ukázala je žirafě. "Jakou barvu má mít tvůj ocas?"

Žirafka se nemohla rozhodnout. Líbily se jí všechny barvy stejně. A tak holčička udělala papírový ocas ze všech barev. Netrvalo jí to ani moc dlouho. Rychle potom vyběhla ven, vylezla na strom a přivázala papírový ocas na ten žirafí.

Byl krásně dlouhý a pestrobarevný. Smála se z něj červená a žlutá, modrá a zelená, fialová a dokonce i bílá.

Žirafka pěkně poděkovala a utíkala na pole ukázat svůj nový ocas drakům. Utíkala celou cestu a barevný ocas za ní vlál a mával na holčičku, která stála před domem a byla spokojená, že se jí ten ocas krásně povedl.

Pohádka z knížky od Ireny Ričlové - ŽIRAFÍ POHÁDKY (u nás k zakoupení)